Když se hroutí příběh

Od podzimu jsem aktivně pracovala na jednom dlouhodobějším psacím projektu. V podstatě nebyl den, kdy bych se nevěnovala psaní téhle věci – promýšlela jsem, propojovala a mílovými kroky se posouvala od jedné napsané části k druhé a práce šla krásně od ruky.

Nápady chodily samy, problémy jsem vyřešila během pár hodin a s výjimkou několika krizových dnů mě to celou dobu bavilo a vyhýbala jsem se krizím.

Na konci ledna jsem hrdinně dopsala hrubou verzi a spokojená sama se sebou si udělila dovolenou.

Pasternak, Boris: Doktor Živago

 Nebudeme si nic nalhávat, proslulý romám Borise Pasternaka Doktor Živago prostě není jednoduché čtení. A není to čtení pro každého a jsem si jistá, že i těm nejzdatnějším čtenářům, kteří jsou ochotni se nechat pohltit touto monumentální freskou, dá v některých pasážích zabrat.

2016

Zamyšlení nad uplynulým rokem datované k  1. lednu nedává smysl. Lidský mozek není schopný tak rychle zpracovat, že je něco starého pryč a něco nového přišlo, když objektivně žádná změna nenastala. Možná že i měsíc je moc krátká doba, ale později už by hodnotit nemělo smysl... protože nový rok je přeci v plném proudu!

Přečteno v roce 2016

Během roku 2016 jsem sice nepřečetla takové množství knížek, jaké bych chtěla, ale zase mezi nimi byly takové tituly, které mi zůstanou v srdci navždycky – a nebylo jich zrovna málo.

Důležitá otázka v životě spisovatele

Proč vlastně píšu?

Tuhle otázku si položí asi každý pisálek a jsem si jistá, že si ji položí zhruba milionkrát a šestkrát k tomu.

Ptá se na to...

Literární úspěchy 2016

Začátek letošního roku pro mě byl dost těžký z hlediska nálady, zdraví, starostí a bůhvíčeho, což se projevilo i na mé literární činnosti – několik měsíců jsem na psaní ani nesáhla. Až během jara jsem se dokázala nějak srovnat se vším kolem a hlavně sama se sebou a k psaní jsem se vrátila.

Šlo to ztuha, a proto je pro mě velkou radostí, že během roku se nashromáždily alespoň tři povídky, které se v soutěžích dostaly vysoko.

Vánoce

Nikdy jsem si nedělala nárok na to být považována svým okolím za normální, ale obávám se, že čím jsem starší, tím víc se moje divnost projevuje.

A tak zatímco se ve škole všichni mí spolužáci těšili na Vánoce a nyní mé kamarádky huhlají, jak nesnášejí předvánoční shon, uklízení a vaření a pečení, mě byly na základce Vánoce celkem putna a v posledních letech se na ně těším čím dál víc.