středa 31. srpna 2016

PROČ STŘÍPKY TICHA


Ticho je jedním z motivů, které se mi při psaní neustále vrací. Objevuje se jako téma pro zamyšlení, mihne se jako nezanedbatelný fragment v povídce, nastolí atmosféru v nějaké scéně…

  
Ticho je nekonečné, dokud jej něco nenaruší, a tím se stává konečným. Takový malý uzavřený kruh.



  
Co to vlastně je? Nesmírně křehká věc – narušíte jej slovem, zničíte nějakým činem a může do něj zasáhnout i myšlenka. Žijeme v době, kdy ticho už v podstatě nezaslechneme. Už neexistuje. Stalo se legendou. A přesto si zachovává sílu, kterou mělo odpradávna. Ticho je kreativní, z něj všechno povstává. Na začátku všeho vždycky stojí ticho. Jestliže na počátku bylo Slovo, to Slovo musela zaznít do ticha.

  
Z ticha se rodí každé cvaknutí klávesy, zatímco píšu tyhle řádky, z ticha se rodí každé slovo, které napíšu, neboť prvně muselo být vysloveno. Jakákoli kreativní, umělecká činnost má svůj počátek v tichu. Hudba, která se jím nese na něžných vlnách i ta, která do něj buší jako kovář; obrazy, které vznikají za ticha i ty, které se snaží zachytit zvuk; psaní, protože bez hlásek vyslovených do ticha by nevznikl jediný psaný text.

  
Proto tedy ticho.

  
A proč střípky?

  
Míst a okamžiku bez hluku je pomálu. Vysoko v horách, když se na vteřinku uklidní vítr; za hluboké noci v tom kratičkém okamžiku mezi projetím auta, usnutím řvoucího opilce a táhlým zavytím psa; na Štědrý den ve čtyři ráno, když všichni konečně pokojně zalehli, znaveni vánočním shonem.

  
Člověk musí dlouho pátrat, aby nějaký ten opravdový úlomek z prapůvodního všeobjímajícího ticha našel.

  
Ale znám chvíle, kdy se ticho zdá být dokonalé. To, když se ponořím do čtení knihy nebo článku tak, že nevnímám nic kolem. Vytvořím si kolem sebe ticho. Posbírám každičký úlomek klidu a ponořím se do něj, nevnímajíc žádný hluk.

  
A proto střípky.

  
Protože hluboké ticho může přinést beznaděj, ale jeho střípky uklidňují.

  
Protože fragmenty ticha posbírané uprostřed rušné ulice, pod hvězdným nebem nebo v lese mezi dvěma zašuměními větví inspirují.

  
Protože střípky ticha dovolují psát.

Žádné komentáře:

Okomentovat