Zpívající věže

V rámci podpory české literatury jsem se rozhodla upozornit na sborník Zpívající věže, který je výsledkem stejnojmenné soutěže.

Jitka Ládrová jako pořadatelka soutěže a zároveň editorka sborníku sestavila knihu ze sedmi českých a slovenských povídek, které vyprávějí příběhy o Zpívajících věžích, jež byly postaveny ve Světě Nejmocnějších, aby bránily obyvatelstvo před mořským netvorem. Některé povídky tak navazují na příběhy z tohoto světa, jiné pouze využívají jeho kulisy pro vlastní vyprávění.

Jak člověk o dětství přichází...

Znáte ty řeči, které používají lidé zhruba ve věku do pětatřiceti (někteří jedinci i déle): Já jsem věčné dítě; Nepovažuju se za dospělého; Lidé o mě říkají, že jsem dospělý, ale já v duši zůstane dítětem…

Taky jsem si myslela, že jsem ještě nestačila dospět. Že jsem moc mladá a že mám moc málo zkušeností se světem na to, aby mě někdo mohl považovat za dospělou.

Když se hroutí příběh

Od podzimu jsem aktivně pracovala na jednom dlouhodobějším psacím projektu. V podstatě nebyl den, kdy bych se nevěnovala psaní téhle věci – promýšlela jsem, propojovala a mílovými kroky se posouvala od jedné napsané části k druhé a práce šla krásně od ruky.

Nápady chodily samy, problémy jsem vyřešila během pár hodin a s výjimkou několika krizových dnů mě to celou dobu bavilo a vyhýbala jsem se krizím.

Na konci ledna jsem hrdinně dopsala hrubou verzi a spokojená sama se sebou si udělila dovolenou.