Jak člověk o dětství přichází...

Znáte ty řeči, které používají lidé zhruba ve věku do pětatřiceti (někteří jedinci i déle): Já jsem věčné dítě; Nepovažuju se za dospělého; Lidé o mě říkají, že jsem dospělý, ale já v duši zůstane dítětem…

Taky jsem si myslela, že jsem ještě nestačila dospět. Že jsem moc mladá a že mám moc málo zkušeností se světem na to, aby mě někdo mohl považovat za dospělou.

A pak jsem se jednoho večera zamyslela na tím, co jsem celý den dělala:

• Ráno jsem dojela autem do práce.
• Celé dopoledne jsem pomáhala nové kolegyni zaučovat se.
• Komunikovala jsem s technikem, který přijel spravit router.
• Došla jsem si vybrat z účtu výplatu.
• Vyrazila na oběd do restaurace jen tak sama, protože se mi chtělo.
• Vystála jsem obrovskou frontu na poště a odeslala dokumenty k daňovému přiznání.
• V CK jsem zarezervovala dovolenou.
• Potkala kamarádku a šla s ní a jejím ročním synem do kavárny, kde jsme probíraly globální politiku.
• Autem odjela zpátky domů.

A tak nějak mi došlo, že nic z toho děti nedělají.

Můžeme si stokrát připadat, že jsme zůstali stejní, že máme stále dětskou duši a kdesi cosi, ale fakt prostě je, že dospělost nás dožene. Můžeme jí utíkat, jak nejlíp dokážeme, ale ve chvíli, kdy sedáme za volant a jeden na finančák, už nás prostě má ve svých spárech.

Nemůžeme zůstat dětmi. Nikdo z nás.

Můžeme být hraví, nezodpovědní, visící na rodičích, ale od určitého okamžiku jsme prostě hraví, nezodpovědní, na rodičích visící dospělí – ne děti.

A je tak dobře, i když se nám to kolikrát nelíbí. Taky si občas říkám, že bych chtěla být zase malá – nemít ty starosti, které mám teď, nemuset stíhat tolik povinností, mít spoustu času a málo zodpovědnosti. Jenže pak si uvědomím, že mi vyhovuje, když si organizuju život sama.. Jsem ráda, že opravář mi neříká : „A vyřiď tátovi, že...“ Můžu si autem dojet kamkoli potřebuju. Já se rozhodnu, kdy a co budu dělat, kde jsou moje priority a jak se jim budu věnovat.

Samozřejmě, člověk nese zodpovědnost, je nucený se rozhodovat mezi více zly a dělat kompromisy, které se mu možná nelíbí. Ale právě proto si prošel dětstvím, které už skončilo, a dospíváním a pomalinku se osamostatňuje, aby získal zkušenosti, které mu s tou dospělostí pomůžou.