V
roce 2017 mi především vyšly dvě povídky v tištěných
sbornících, což mi dělá neskutečnou radost a naplňuje mě to
nadějí.
Další
dvě povídky se dobře umístily v soutěžích a věřím, že
alespoň jedna z nich bude letos taktéž vydaná ve sborníku. Už
se nemůžu dočkat.
LOUTNA
HRÁLA TESKNĚ
Vydání
ve sborníku Struny osudu (Zpívající věže 2).
Cizinec,
který sám procestoval téměř celý jeden svět, hnán neštěstím
a lidskou pověrčivostí z jednoho místa na druhé, posílá ze
svého útočiště u horkých pramenů, poslední dopis. Jeho slova
se dostanou na křídlech Melodie až k dívce Záři, žijící v
polototalitní a izolacionistické říši.
Melodie
se vrátí k cizinci s dalším dopisem a potom znovu najde Záři.
Jejím prostřednictvím jsou vyprávěny dva celé lidské osudy.
Prchali
jsme s otcem před muži jednoho mocného otrokáře a nebe bylo
jasné. Hvězdy zářily tak, že se téměř zdálo, jako by byl
den. To pro tvé jméno to zmiňuji, Záře. Vypadalo to, že hvězd
je mnohem víc – jako by se ten večer objevovaly nové. Tam někde
vysoko nad námi tu noc, kdy zatkli mého otce, vznikaly nové světy.
Lepší než je ten náš, Záře. Vím to. Pamatuji si to jasné
hvězdné nebe – nikdy předtím na něm nebylo tolik nových
hvězd. A všude tam jsou životy šťastnější než ty naše.
Je
tohle naděje, Záře?
Přál
bych si, abys namalovala tenhle obraz, miláčku. Přál bych si
vidět, jak maluješ nebe plné neznámých hvězd.
K
sehnání buď přímo u editorky, nebo zde.
O
RYTÍŘI A VYSVOBOZENÉ PANNĚ
Vydání
ve sborníku Mladé čarodějky.
Pohádky
našeho dětství nám vyprávějí příběhy o spanilé princezně
unesené zlým drakem, kterou zachrání statečný rytíř, jenž se
posléze stane jejím mužem. Ti dva spolu žijí šťastně až do
smrti.
Je
to tak ale doopravdy? Zamiluje se dívka do svého zachránce a
dokáže rytíř, jenž zabíjí draky, pochopit strach, který jeho
žena prožívala po celé dny, kdy byla uvězněná ve dračí
sluji? Může vztah, který se zrodil nad ostatky zrůdy vůbec
fungovat?
A
co když se drak objeví znovu? Nové nebezpečí pro něj a nová
hrůza pro ni?
Muži,
který na něj zíral ze zrcadla, ztvrdly rysy do nepříčetné
masky.
„Prostě
tam půjdeš!“
Žena
v zrcadle konečně vyhledala jeho pohled. Dva cizí lidé se
konečně setkali – na jiném místě, na skleněném, průhledném,
jasném místě.
„Jak
si přeješ, můj pane.“
Ještě
vteřinku se žena v zrcadle dotýkala svýma očima vztekle
oddechujícího muže, a potom, bez výčitek, samovolně, znovu
oddělila jejich světy a vrátila se do toho svého.
Jediné
Orgilovi unikalo – jaký ten její svět vlastně je.
K
sehnání zde.
JAKO
KVĚTINA ROZZÁŘENÁ MAGIÍ
2.
místo v literární
soutěži Žoldnéři fantazie
Umělci
mohou být klidní, rozvážní a přemýšliví, nebo taky bohémští,
nezodpovědní a plní běsů; mohou patřit mezi uznávané tvůrce,
nebo k nastupující generaci, která chce všechno změnit.
Moréna
je mladý umělec, jehož před smrtí na křídlech drog chrání
jen jeho milovaná žena, Colómar se stal úspěšným již před
mnoha lety a neumí se vzdát místa na výsluní, které by měl
přepustit svým nástupcům.
Co
všechno se musí odehrát, aby ti dva pochopili, že slouží
stejnému bohu?
„Chcete
prodávat zde?“ zeptal se.
„Ano,
mistře, chci prodávat ve městě, kde jsem se narodil. Chci, abyste
si o tom vy osobně promluvil s Vévodkyní.“
Tak
hrubé rysy! A přesto hluboký, podmanivý hlas a nezpochybnitelně
charismatické kouzlo!
„Ne.“
A
Morénova tvář se zkroutila v nenávistný úšklebek. Pochopil, že
nemá šanci. Ani tu nejmenší. „Ty se bojíš, starče,“ řekl.
„Bude
nám oběma dobře, pokud se vrátíš tam, odkud jsi přišel,“
odvětil Colómar.
Moréna
přiblížil svou tvář tak blízko té druhé, že už se ani
nemohli dívat jeden druhému do očí, protože nedokázali
zaostřit.
„Já
jsem se tam právě vrátil, Colómare. Právě jsem se vrátil.“
Proč
nemohl Antar Colómar dát trochu nesmrtelnosti mladému
smrtelníkovi?
Protože
nesmrtelnost je jen jedna. A pokud ji dáváte jinému, vyměňujete
ji za vlastní.
Povídka
by měla vyjít během jara 2018 zde.
POHOVOR
Finále
Poviedky Istroconu (téma: zbraň)
Zemí
lomcují nepokoje – univerzity se bouří, šlechta spřádá
intriky a nejistota z budoucnosti je znát na každém kroku. A v
této atmosféře je potřeba naleznout vhodnou kandidátku na pozici
osobní ochránkyně nové císařovny, neboť mezi nepřáteli
císaře se hovoří o zbrani, která má jeho
novomanželku sprovodit ze
světa.
Bojovnice
Ata přichází na pohovor s univerzitním odborníkem, čemuž se
však snaží všemi silami zabránit příslušníci staré šlechty.
Je jenom na císařském tajemníkovi, aby situaci vyřešil.
„Kdo
je to?“ zopakoval pán z Nožerně, když tajemník dlouho
neodpovídal. Ten však věděl, proč nechává ve vzduchu viset
ticho. Teď se šibalsky usmál a řekl:
„Nějaký
studovaný… prý přes charaktery.“
Pán
z Nožerně poprskal okno před sebou. Otočil se. „Přes
charaktery?“
„Ano.
Když s někým mluví, pozná, jestli mu lže, v čem jsou jeho
slabiny, v čem silné stránky, jestli je důvěryhodný, jestli se
hodí na post, který mu chceme přidělit...“
Výraz
v tajemníkově tváři byl nijaký – jako by se bavili o počasí.
Pán z Nožerně ho znal dost dlouho na to, aby věděl, že si z
toho všeho dělá legraci, ale kdyby s ním neměl zkušenosti,
myslel by si, že mluví zcela vážně a hlavně že tomu i věří.
„To
se dá studovat?“
„Ujišťuji
tě, že se to financuje ze státní pokladny.“
K
přečtení zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat