Přečteno v roce 2016

Během roku 2016 jsem sice nepřečetla takové množství knížek, jaké bych chtěla, ale zase mezi nimi byly takové tituly, které mi zůstanou v srdci navždycky – a nebylo jich zrovna málo.

Jedná se o všehochuť od prověřené klasicky klasické klasiky, před detektivky, fantasárny, magický realismus, nikam nezařaditelného investigativního Saviana až po poezii. Nikdy dlouho nevydržím u jednoho žánru nebo autora, prostě musím takhle kombinovat. Dát si nějakou náročnější detektivku, potom něco oddechového a nakonec nějakou zabijárnu jako osmisetstránkový Kámen a bolest od Karla Schulze.

Puzo, Mario: Kmotr

Komentář: Omlouvám se všem, kteří tvrdí, že kniha je lepší film. Dle mého se tady stal zázrak a film je prostě mnohem lepší než kniha.

Brandreth, Gyles: Oscar Wilde a vraždy za svitu svíček

Komentář: Moc si na to nevzpomínám. Vím, že to byla detektivka, že mi přišla hloupá, ale že autorův Oscar Wilde byla úplně úžasná postava, s níž bych se chtěla setkat i v další knize navzdory tomu, že to bude špatná detektivka.

Vermes, Timur: Už je tady zas

Komentář: „Máte k dispozici 1,4 milionu mužů a třicet dní času, abyste dobyl celou zemi. Třicet dní, ne víc, protože na západě horečnatě zbrojí Francouzi a Angličané. Kde začnete? Kolik armádních sborů vytvoříte? Kolik divizí má nepřítel? Kde očekáváte největší odpor? A co uděláte, aby se do toho nepletli Rumuni?“ (str. 62)

V době, která se stává divočejší, jsou to otázky zcela zásadní. A otázka ještě zásadnější: A co když Hitler přijde zas?

Marguéz, Gabriel García: Sto roků samoty

Komentář: Sto roků samoty nepotřebují komentář. To je prostě pecka.

Saviano, Roberto: Gomora

Komentář: Zmiňuji se o ní v samostatném článku o Kráse a peklu.

Eco, Umberto: Foucaltovo kyvadlo

Komentář: Chápu zhruba dvacet procent narážek… a připadám si díky tomu strašně vzdělaná!

Saviano, Roberto: Krása a peklo

Komentář: Samostatný článek.

Rushdie, Salman: Děti půlnoci

Komentář: Nikdo mi nikdy nevymluví, že obecně se jedná o jednu z nejlepších knih na světě. Najít ke čtení něco lepšího je dost velký oříšek. Rushdie je takový literární bůh.

Evans, Nicholas: Zaříkávač koní

Komentář: Takový hezký příběh, když nemá člověk co dělat a nechce číst nic náročného.

Sabino, Mario: Den, kdy jsem zabil svého otce

Komentář: Samostatný článek

Škvorecký, Josef: Tankový prapor

Komentář: Škvoreckého mám ráda. Díkybohu toho napsal tolik, že je vždy možné sáhnout po něčem novém.

Matoušková, Tereza: Děti vánice

Komentář: Zombie dětičky mě budou strašit ve snech ještě dlouho. Přečteno jedním dechem a vřele doporučováno.

Šouflová, Jana: Svitky z londýnského mostu

Komentář: Trochu jiná fantastika než o řádek výš. Tajemno, detektivno a hlavně nesmírně sympatické postavy.

Nesbo, Jo: Červenka

Komentář: Jsem líná si zjistit, jak jdou ty holeovky popořadě, takže je čtu napřeskáčku. Druhou válku já v knížkách můžu, takže Červenka pro mě bude asi srdcovkou.

Wilde, Oscar: Vějíř lady Windermerové

Komentář: Co všechno mohlo být v Wildeově době považováno za skandální… No, šokující to nebylo, ale do divadla bych na to zašla.

Žoldnéři fantazie: Myslící ledovce a jiné zrůdy

Komentář: Spousta nápaditých povídek = super čtení do práce.

Mitchell, David: Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

Komentář: Atlas mraků je veledílo. Tisíc podzimů je vynikající kniha, ale prostě není tak kulervoucí jako Atlas mraků. Nicméně Mitchell se ani tady nebál netradiční formy, změn v narativní formě a složitých témat. Příběh je to dechberoucí.

Vladyková, Petra: Utrpení zrcadel

Komentář: Kratičká sbírka básní, která ukazuje, že čeští básníci nevymřeli.

Merle, Robert: Meč a lásky

Komentář: Merle je autor, od kterého si vždycky ráda něco přečtu. Jeho historické romány patří mezi méně známé, ale miluju je, i kdyby jen proto, že hlavní hrdina má Jindřicha Navarrského rád úplně stejně jako já.

Shakespeare, William: Jindřich V.

Komentář: Jednou se možná v nějakém článku vyznám, že nemusím Shakespearovy hry… ale Jindřich IV. a Jindřich V. jsou mé oblíbené.

Boček, Evžen: Poslední aristokratka

Komentář: Existuje někdo, koho tahle knížka minula?

Schulz, Karel: Kámen a bolest

Komentář: Na Kámen a bolest jsem se chystala víc jak rok. Člověk si na to musí udělat dostatek času. Ale stojí to za to. Jednak je pro mě to savonarolovské florentské období zcela zásadní a Schulz jej vystihnul dokonale, jednak ty nádherně vykreslené postavy i s historickými detaily. Nedovedu si představit, kolik síly muselo stát tuhle knihu napsat.

Neomillnerová, Petra: Zaklínačka Lota

Komentář: Jo, jsem sto let za opicema. Vím, že Lota se tu četla tak před pěti lety. Ale lepší pozdě, nežli později, ne?

Čapek, Karel: Věc Makropolus

Komentář: Rok, kdy si nepřečtete nic od Čapka, jako by nebyl.

Rollins, James: Rodokmen smrti

Komentář: Rollinse si vždycky beru na dovolenou. Rodokmen smrti nebyl vůbec špatný, ale kniha, kterou jsem měla na dovolené rok předtím se mi líbila víc (tuším, že to byl Černý řád). Asi mi víc sedlo téma.

Rushdie, Salman: Čarodějka z Florencie

Komentář: Rushdie… mám vůbec něco dodávat?

Nezval, Vítězslav: Absolutní hrobař

Komentář: Moje zamilovaná sbírka. Přečtená již po několikáté.

Moor, Margriet de: Virtuos

Komentář: Bylo to zvláštní… Nevím, co jiného říct.

Kundera, Milan: Nesnesitelná lehkost bytí

Komentář: Koukám, že se mi ti nejlepší světoví autoři letos nějak sešli. Kundera prostě vždycky bude patřit do světové špičky.

Boček, Evžen: Aristokratka ve varu

Komentář: Kupovala jsem to babičce k Vánocům a musela to přečíst do čtyřiadvacátého, jinak bych si ji nechala na další rok. Slabší než první díl, ale fajn.

Boček, Evžen: Aristokratka na koni

Komentář: Druhý a třetí díl byl přečten v podstatě z jedné vody na čisto.

Dlouhodobě mám pocit, že čtu málo české autory. Během tohoto roku jsem došla k závěru, že problém byl spíš ten, že ve školách mě nutili číst českou literaturu, takže ve volném čase jsem potom četla zahraniční autory. Když si můžu sama vybrat, sáhnu po kvalitních českých literátech velice ráda.

Letos tedy 13 knížek od českých autorů (doufám, že můžu považovat Kunderu za českého autora) a 19 od autorů zahraničních. 3 knihy od Evžena Bočka, 2 od Salmana Rushdieho, 2 od Roberta Saviana, zbytek autorů po jedné knize.

Z celkového součtu přečtených knih jsou 3 dramata, 2 sbírky básní, jeden sborník povídek od různých autorů. Co se ostatních děl týče, jedná se o romány, novely či sbírky povídek od jednoho autora plus Gomora, kterou při nejlepší vůli nezařadím, a sbírka článků, fejetonů a úvah, taktéž od Saviana.

A směle do dalšího roku. Můžu prozradit, že rok 2017 začínám světově proslulým Doktorem Živagem, kterého jsem nezvládla dočíst na konci roku 2016.