Jedná
se o takovou hříčku, kterou už mám v počítači strašně, ale
strašně dlouho. Vzpomněla jsem si na ni, trochu jí oklepala
zaprášený kabátek a rozhodla se ji hodit do internetových vod.
Když přežila ty roky na
flashce, kterou zásadně vytrhávám z počítače, tak přežije i
tohle.
Rozhlédl
se po sále plném lidí a na okamžik se zastavil. Zavřel oči a
poslouchal nádhernou hudbu, která tančila s lidmi, proplétala
se mezi nimi a její tóny narážely
do lidských těl v této obrovské místnosti jako vlny.
Vnímal hudbu všemi smysly, slyšel ji, dotýkal se její horké
kůže, v ústech cítil její návykovou sladkost, viděl její
ladné tělo a vnímal její smyslnou vůni.
Když
konečně otevřel oči, měl pocit, že celý svět získal nové,
pestřejší barvy. Šaty byly barevnější, rozevlátější a
smích lahodnější…
A
pak ji uviděl. Zářila tak, že svou krásou zastiňovala všechny
v okolí. Zářila jako hvězda na černočerném nebi. Cítil
se překvapen, okouzlen. Tohle nečekal. Tak krásná, tak svěží,
s takovou vnitřní silou…
Zamířil
k ní, zcela zaskočen mocí, která ho k ní táhla.
Přistoupil k té ženě v černých šatech se záplavou
temných vlasů a požádal ji o tanec. Hudba znovu vnikla do jeho
žil a znovu ho odnesla do nadpozemských výšin, ale tentokrát
s sebou vzal ji. Nespouštěl z ní zrak. Dnešní večer
mu byla vším. Nejkrásnější, nejdražší, nejlepší… Jediná!
Zřejmě se zamiloval.
Proplétal
se s tou ženou, unášen na vlnách rozkošné hudby. Nevěděl,
zda je jeho srdci bližší hudba nebo ona. Jedno bez druhého jako
by ztrácelo význam, ale on věděl, že jeho skutečná láska bude
zářit i v okamžiku, kdy
utichne poslední tón.
Jeho
oči svítily očekáváním a touhou prozkoumat blíž ten skvost,
který měl před sebou. A hudba, ta vášnivá tanečnice před jeho
vnitřním zrakem, ho k tomu vybízela svým prudkým tempem.
Pohlédl
na ni a nechal ji, ať si ještě několik chvil vychutná dokonalou
hudbu. Ale déle již nemohl čekat.
Vrhl
se na svou hvězdu a odtrhl ji od černé oblohy.
Jeho
tanečnice – osmdesátiletá stařenka s tmavou parukou na
hlavě – hystericky zaječela, když se ten neznámý mladík začal
sápat po jejích černých šatech. Celý sál se otočil, ale
spatřil jenom omdlelou přestárlou
dámu.
Mladík
vyběhl ze sálu. V uších mu stále zněla podmanivá melodie.
„Pánové,“
vykřikl, když nasedal do připraveného kočáru, „tohle je lup
století!“
A
něžně rozevřel dlaň, aby svým kumpánům ukázal svou padlou
hvězdu – nejdražší diamantovou brož v království.
Žádné komentáře:
Okomentovat