Přečteno v roce 2016

Během roku 2016 jsem sice nepřečetla takové množství knížek, jaké bych chtěla, ale zase mezi nimi byly takové tituly, které mi zůstanou v srdci navždycky – a nebylo jich zrovna málo.

Důležitá otázka v životě spisovatele

Proč vlastně píšu?

Tuhle otázku si položí asi každý pisálek a jsem si jistá, že si ji položí zhruba milionkrát a šestkrát k tomu.

Ptá se na to...

Literární úspěchy 2016

Začátek letošního roku pro mě byl dost těžký z hlediska nálady, zdraví, starostí a bůhvíčeho, což se projevilo i na mé literární činnosti – několik měsíců jsem na psaní ani nesáhla. Až během jara jsem se dokázala nějak srovnat se vším kolem a hlavně sama se sebou a k psaní jsem se vrátila.

Šlo to ztuha, a proto je pro mě velkou radostí, že během roku se nashromáždily alespoň tři povídky, které se v soutěžích dostaly vysoko.

Vánoce

Nikdy jsem si nedělala nárok na to být považována svým okolím za normální, ale obávám se, že čím jsem starší, tím víc se moje divnost projevuje.

A tak zatímco se ve škole všichni mí spolužáci těšili na Vánoce a nyní mé kamarádky huhlají, jak nesnášejí předvánoční shon, uklízení a vaření a pečení, mě byly na základce Vánoce celkem putna a v posledních letech se na ně těším čím dál víc.

Saviano, Roberto: Krása a peklo

  Roberto Saviano je italský investigativní novinář, který proslul především tím, že ve své knize Gomora odhalil celému světu praktiky neapolské camorry. A pokud někoho přesvědčí tenhle článek sáhnout po Savianoých knihách, doporučuji přečíst si nejprve Gomoru, protože tam začal osobní příběh Roberta Saviana a možná že i skrz její optiku lze nahlížet na jeho názory a postoje ke světu.

Co bylo první?

   V jihlavském muzeu jsem nedávno zhlédla výstavu Nonsens aneb smysl hledám v nesmyslu. Přestože exponáty byly velice nápadité, zábavné a inspirativní, nejvíc mě zaujal výtvor, který nesl název Čas a hudba (nebo Hudba a čas nebo tak nějak, samozřejmě jsem si to zapsala, ale tyhle papírky vždycky poztráctím). Byl to exponát s atmosférou. Dívala jsem se na něj dlouho a... hledala jsem smysl v nesmylu.

   A pak si to zapsala. (A nedává to smysl)

SABINO, MARIO: Den, kdy jsem zabil svého otce

    Abych pravdu řekla, tak mě tak úplně nenapadlo, že první článek s tímto štítkem bude zrovna Den, kdy jsem zabil svého otce, ale jak jsem si tak pročítala své poznámky k zajímavým knihám, které jsem četla, dostala jsem prostě chuť přepsat zrovna tuhle. Doufám, že to o ničem nesvědčí...